Zaměstnavatelé v EU jsou povinni zavést systém, který zajistí měření pracovní doby zaměstnanců. Vyplývá to z nového rozsudku EU, který se zabývá otázkou, jak zaměstnavatelé zajišťují svým zaměstnancům efektivní dodržování pravidel o odpočinku a pracovní době, která předepisuje směrnice EU o pracovní době.
Rozsudek EU vychází z konkrétního případu ve Španělsku, kde Deutsche Bank obdržela příkaz k zavedení registrace času od norského úřadu pro pracovní prostředí ve Španělsku. Banka odmítla, načež španělské odborové hnutí podalo případ ke španělskému pracovnímu soudu. Zde se objevily pochybnosti, zda je povinností zaměstnavatele evidovat pracovní dobu zaměstnance, načež případ skončil u Evropského soudního dvora.
Evropský soudní dvůr v rozsudku ze dne 14. května 2019 uložil zaměstnavatelům „povinnost zavést objektivní, spolehlivý a dostupný systém, který umožní měřit délku denní pracovní doby každého jednotlivého pracovníka“. V minulosti bylo úkolem zaměstnance prokázat, zda nebyl pracovní týden příliš dlouhý nebo nebyly dodržovány předpisy o odpočinku. To ale mění verdikt. Zaměstnavatel je nově povinen odpovídat za kontrolu, a proto je to také zaměstnavatel, kdo musí unést důkazní břemeno, dojde-li k neshodám ohledně pracovní doby nebo doby odpočinku.
Tento rozsudek je tedy významný nejen z hlediska zajištění dodržování ustanovení o době odpočinku a dnech pracovního volna, ale také ve vztahu k pravidlům zákona o pracovní době, že zaměstnanec nesmí pracovat déle než v průměru 48 hodin týdně po dobu období 4 měsíců.
Jak má praktická evidence pracovní doby probíhat, je podle rozsudku na rozhodnutí každého jednotlivého členského státu. Je však požadavkem, aby bylo možné objektivně a spolehlivě určit pracovní dobu zaměstnance a dobu výkonu práce. Objektivním a spolehlivým důkazním prostředkem však nebude předložení e-mailů nebo důkazů o používání mobilních telefonů nebo počítačů.
Komentář:
Vzhledem k tomu, že zaměstnavatelé jsou nyní povinni zajistit účinné dodržování pravidel o odpočinku a pracovní době, která nařizuje směrnice EU o pracovní době, je rozhodnutí soudu EU jasným signálem, že práva zaměstnanců jsou brána vážně. Rozhodnutí je přitom nutné považovat za důležitý krok směrem k omezení množství bezplatných a nedokumentovaných přesčasů.